Blog of Ina Ireth Hyvönen

Německo - Burbach

2009-09-19T12:06:00.020+02:00

Pár dní jsem opět trávila mimo město - tentokrát dokonce i mimo republiku. V pondělí (14. září) jsme se se třídou vydali vstříct malému Německému městečku. První lidi nastupovali v Tanvaldě, stejně jako já. Další zastávka se konala na Smržovce a poslední v Jablonci nad Nisou. Pak už jsme sjeli na dálnici a stavěli jen na benzínových stanicích anebo v nákupním centru města Chemnitz. Tam jsem si nemohla odpustit nekoupit si fialovou šálu, kterou jsem si hned druhý den vzala do parlamentu.

Do Burbachu jsme dojeli kolem šesté hodiny večerní na místo, kde na nás už čekali naši hostitelé. Byli jsme všichni rozděleni a postupně jsme se odebírali "domů". Hned jsme se navečeřeli a po osmé hodině se vydali do pokoje umýt se a jít spát.
V úterý nás čekala návštěva Düsseldorfu. Nejprve jsme šli do Parlamentu, kde jsme se taky sešli s poslancem za CDU (křesťanská demokratická strana) Volkmarem Kleinem a samotná předsedkyně vlády nás pozvala na oběd, který jsme měli zdarma v budovách Parlamentu. Pak jsme šli na věž rozhlédnout se Düsseldorfu z výšky. Pohled byl vážně nádherný!
Středa byla velice pestrá, vyčerpávající a hlavně v rámci Burbachu. Jako první na programu byla banka Sparkasse, dále návštěva radnice v Burbachu, kde nám něco o historii a veřejné správě povyprávěl sám starosta Christoph Ewers, pak jsme se podívali do malého muzea přímo u stanoviště našeho autobusu. Musím říct, že bylo víc jak zajímavé. Viděli jsme například starou lékárnu, ve které byla původní zubní vrtačka. Dále na plánu byl sklad obchodu Lidl , kde nás zavřeli do 45 stupňového mrazu :D a pak letiště, kde jsme naštěstí nemuseli chodit pěšky, ale vezli jsme se autobusem. Za to jsme byli všichni rádi, protože už jsme byli unavení. Úplně poslední bylo městečko Herborn, ve kterém je památeční deska J. A. Komenského.
Poslední den - čtvrtek - jsme strávili opět mimo Burbach. Z pevnosti jsme se podívali na Deutsches Eck, který jsme po té navštívili i přímo. Také jsme navštívili Koblenz a úzkou uličku, kde byla spousta malých krámků. Po druhé hodině nám odjížděla loď, ze které jsme měli možnost vyfotit okolí Rýnu. A večer? Už jen společná hromadná večeře celé třídy s rodinami a pak už jen balení.
V pátek jsme Burbach opustili po 8 hodině ranní. Zastávka byla opět v Chemnitzu, kde jsme utratili poslední zbytky peněz a v půl 8 večer jsem už byla opět doma.
Týden byl vážně super a klidně bych jela znovu. Jen občas to bylo až moc náročné a všichni jsme byli potom velice unavení. Užili jsme si ale spoustu legrace a dělali i blbiny ;) :D
A teď už zase jen škola...

S láskou,
Ina...

Krásné hodiny strávené v nejkrásnějším prostředí...

2009-08-22T23:00:00.006+02:00

Ve čtvrtek ráno jsem začala běhat po bytě a balit všechny nejdůležitější věci skládající se hlavně z trochy oblečení, mého milovaného notebooku a mobilu. Krátce po 9. hodině ranní jsem se vydala na autobus, který směr Praha (ale pro mě „jen“ Turnov) opouštěl zastávku v 9:35.

V půl 11 mě na nádraží v Turnově vyzvedla má milovaná sestřička Arianne. Ano. Midnight Sun se opět shledalo! Teď už mě čekaly jen úžasné 2 dny v překrásném údolíčku, v klidném místě Českého Ráje. Ano, tam na konci světa, kde chytit signál na mobilu je téměř mizivá šance.

Nejprve jsme zamířily do malé restaurace u nádraží (stále v Turnově). Nadávaly jsme, že všude kolem nás je „špatná barva“ (ti co viděli film s názvem „Vesnice“, pochopí). Když k nám servírka asi 4x zamířila, zdali už máme vybráno, objednala jsem si nakonec, krom pití, řízek s bramborem a oblohou a Arianne polévku. Sranda byla ostatně jako minule.

V 11:33 už ale jel vlak do údolí, kde končila naše cesta. Zbylo nám pouhých pár minut do příjezdu Arianniny maminky z práce. Opět jsme ukradený čas využívaly k rozjímání nad hudbou a hraní na klávesy. Představila jsem Arianne některé písně poprvé naživo (jen ještě názvy schází) a zopakovaly jsme některé, co už známe.

Po 20. Hodině bylo stále teplo a my se rozhodly navštívit bazén, kde jsme si trochu zadováděly, a když jsme rozhodly, že už je zima, utíkaly jsme se převléct do suchého oblečení. Teploměr ve vodě ukazoval krásných 25 °C, ale teplota vzduchu venku se po vylezení z vody zdála poněkud studená.

Den se přehoupl velice rychle a před námi byl večer. V docela pozdní hodinu, kdy jsme se vyprostily ze spárů internetu, nás čekala jiná zábava, a to v podobě sledování našeho oblíbeného filmu Vesnice přímo z postele. Jaký komfort! Usnout se nám podařilo až poměrně pozdě. Vhledem k tichu, jaké v tom místě panuje, jsme z postelí druhý den ráno vylezly až v 11:45. Ano to je příliš pozdě, a proto druhý den utíkal rychleji, než bychom si přály.

Po obědě jsme na sebe navlékly korzety a sukně a vydaly se do krásného prostředí nafotit pár fotek. Některé se opravdu povedly. Když jsme se vracely, hnalo se k nám stádo krav, z nichž jsme jednu pojmenovaly „Metalistka“ a druhou „Nuny“. Ani nevím, jestli se bály víc krávy, anebo já, ale po chvíli už jsme se spřátelily a povedlo se nám s nimi i vyfotit. Poslední fotky byly také z bazénu. Po návratu z procházky jsme měly ruce oslintané od krav, proto chtělo naše focení zakončit právě na tomto místě.

K večeru nás opět neminula chvíle strávená surfováním po internetu, ale od toho nás v půl 11 vytrhl nápad podívat se na dokument Nightwish s názvem End of Innocence. Ve spoustě míst jsme se nemálo nasmály i přes to, že mě otravoval velký zlý pavouk, kterých já se příšerně bojím. Ale nakonec možná v půl 3 nás neminula postel. Budík byl nastaven na 9. Ranní, abychom si ještě alespoň poslední hodiny a minuty před mým odjezdem užily.

Nastal dnešek. Sobota. Právě dnes v tuto chvíli sedím v autobuse bez bezdrátového připojení k internetu, proto musím článek zveřejnit až doma. Ráno nás tedy probudily tóny písně Boy and the Ghost od Tarji Turunen, ale vstávat se nám rozhodně nechtělo. Po půl desáté přece jen nastal čas vylézt. Opět jsme trávily u hudby a pak před obědem také v učení se finštiny.

Čas opět uběhl neúprosně rychle a já musela už jen sníst oběd a vydat se opět vstříc cestě. Z důvodů časové tísně jsem byla autem dopravena na nádraží v Jívanech a pak už jen vlak – Turnov autobus – a cesta pěšky domů (sice jsem v tuto chvíli ještě v Tanvaldu, ale brzy už budu opět doma).

Jak shrnout naše druhé setkání do pár slov? Nepopsatelně krásné. Už se těším na další zopakování. Máte-li přátele takové, jako já, neváhejte a užívejte s nimi každou minutu, protože občas jsou k nezaplacení.

Zas a znovu...

2009-08-13T23:19:00.006+02:00

V pondělí jsme se byly fotit... pár fotek musím ještě vybrat a dát si je na myspace, protože myslím, že se určitě povedly. Takže alespoň něco přidávám i sem. Lepší bylo, že jsem si odpoledne nalila možná víc jak půl sklenice vody do notebooku. Dobře, naštěstí přežil, ale několik hodin mi negungoval touchpad. Naštěstí už je vše opět v pořádku.
Dál mě trápí výpadky internetu. Teď už snad bude vše v pořádku, protože mám nový modem. Sice ještě ne připojený, ale mám ;=). Takže teď se uvidí, jestli bude vše fungovat tak, jak má.
Minulý týden v pátek jsem si objednala finskou vlajku a dneska mi konečně přišla. Čekala jsem, že se tu pošťačka zastaví, ale nechala tu jen lístek. Převlékla jsem kalhoty, vzala žabky a pospíchala pro ni na poštu. Během půl hodiny jsem byla zpátky, přestože pomalejší chůzí by to trvalo o něco déle. Hned jsem vlajku vybalila a je opravdu krásná :D. Fajn, asi si říkáte, co vidím na kusu bílomodrého hadru :D. Ale prostě...
Sedla jsem na postel a na ten zázrak zírala. Pak jsem začala prohlížet puchýře z žabek. Na pravé noze byl standartní, ale na levé byl obrovský a plný krve. Takový jsem ještě vážně neviděla. Provedla jsem menší operaci a stále to docela bolí. Jenže co se pak nestane. Pitomá vosa mi sedne na nohu, někde se mi pohnula nohavice a hned mě ještě štípla. Do té samé, kde jsem měla bolavý puchýř :D. Taky to nepřežila! :D
Spíš mě zaráží, že po včerejším 16 minutovém telefonátu s pracovnicí O2, která mi řekla, že jestliže modem vykazuje ty a ty hodnoty, že je už rozbitý, opět funguje :D asi se lekl, že by šel do šrotu. :D

Ale teď už... Dobrou noc ;=)

Pár dní mimo město

2009-08-08T16:23:00.008+02:00

Pár dní jsem se zdržovala mimo své bydliště. Strávila jsem 6 dní v Praze u Arwen. No, spíše 5 :D.

V neděli po obědě ve čtvrt na 1 jsem popadla cestovní tašku a notebook a vydala se vstříc velkoměstu. Z našeho malého městečka, čítajícího 3 484 obyvatel jsem se během necelých 3 hodin objevila v hlavním městě Praze s počtem obyvatel 1 237 893. Cesta byla hrozná. Přeprava od nás do Jablonce nad Nisou mi připadala nekonečná kvůli příšernému horku, které v autobuse bylo. Na autobusovém nádraží jsem skoro hodinu čekala na autobus do Prahy. Nakonec jsem se přecejen dočkala. Shledání s Arwen bylo také více než komické. Ona čekala na jiné straně než já :D.
Přesto jsme se nakonec našly a seznámila mě ještě s její kamarádkou Adélou, se kterou jsme si později užily spoustu legrace.

Po tom, co nás nějaký kluk přestal otravovat s koupí časopisu, jsme nasedly na metro a společně všechny tři mířily "domů". Po metru nás čekal autobus a krátce po 4. hodině jsme byly s Arwen na místě. Byla jsem ráda, že jsem přežila cestu i přes příšerné vedro, kde jsem zažila klimatizaci jen v autobuse z Jablonce do Prahy. Večer mě rozbolela hlava, což také nebylo zrovna nejlepší, ale přešlo to ;=) .

Druhý den jsme se rozhodly vydat do Nosferatu, kde jsem pořídila korzet a rukavice a také se zamilovala do překrásné sukně. Seznámila jsem se se Soňou a také jsem poprvé viděla Lykao, která na mě na stanici metra vybafla se slovy "Autogram, autogram, autogram!" Po nákupech se k nám opět přidala i Adéla. Zašly jsme do KFC na něco, co zažene hlad alespoň na chvíli. Od ostatních jsme se nakonec oddělily a já společně s Arwen a Adélou se vydaly směrem blíže k Pražskému hradu. Chvíli jsme poseděly pod Petřínem a jelikož se mi opět rozmotala hlava, což už nepovažuji za nic neobvyklého, vydaly jsme se já a Arwen na tramvaj domů. Ujely jsme jednu zastávku a hned u Národního divadla jsme opět vystoupily, protože si Adéla uvědomila, že si zapomněla klíče u Arwen v tašce.

V úterý jsme se opět sešly s Adélou a jely koupit pizzu. Při čekání vznikla nesmrtelná hláška o ledničkách, která nás pronásledovala na každém rohu po zbytek mého pobytu v Praze. Tož, sranda musí být! :D

Odpoledne jsme navštívili Datart, kde jsme s Adélou poctivě prozkoumaly ledničky :D, a také jsem poznala dalšího člověka a to Nikolu. Ta se u nás ještě k večeru zastavila. Ve čtvrtek jsme naopak navštívily s Arwen my ji a večer už mě čekalo jen balení věcí.

Poslední noc byla samozřejmě také pestrá. Někdy ve 2:45 bylo slyšet na ulici pískání gum auta a pak výkřik "Kreténe!", z čehož jsem dostala záchvat smíchu. Někdy před půl 4 jsem začala usínat a z ničeho nic se smát. Ale pak jsem chvíli po tom nakonec usnula. Ráno nás tahali už po půl 10 z postelí, že se v 11 odjíždí. Měla jsem to štěstí, že jsem získala odvoz až domů, za který jsem velice vděčná!
Jak shrnout těch pár dní v Praze? Jedna velká sranda, přestože mi ze začátku nebylo nejlépe z Pražského vzduchu, který mi nevyhovoval.

S láskou,
Ina

Už to vypadalo špatně :D

2009-07-27T23:59:00.009+02:00

Už jsem myslela, že budu trávit nějakou dobu bez internetu podle toho, co mi včera večer dělal modem. Z ničeho nic začalo vypadávat icq a ne a ne se všechno opět připojit. Naštěstí dnes ráno už bylo vše v pořádku a já jsem spokojená, že se s ním nic nestalo. Stačilo mi přežívat bez elektriky a ono popravdě mít notebook bez internetu je vcelku na taky houby.

Ráno jsem si zajela do sousedního města posedět do čekárny kožního lékaře. Neskutečné! Proseděla jsem tam zhruba 2 hodiny, než jsem mohla jít domů. Alespoň mám zkontrolované všechny pihy a vím, že jsou v pořádku. Přesto si na některé musím dávat pozor hlavně na jednu, kterou možná hned tak někdo nemá. Byla jsem obdarovaná jednou pihou přímo na dolním očním víčku levého oka :D. Stává se :D.

Také se opět udělalo hezky, takže se naše chlupatá malá radost vyhřívala v okně. K dnešnímu slunečnímu dni je také pár fotek ;=)

S mámou jsme se rozhodly obarvit povlečení. Prozatím jsme zvolily světle modrou a teď budeme ještě dělat tmavě modrou batiku. A zatím to vypadá vážně skvěle, tak snad se nám to povede :)

Tak, ale teď už dobrou noc ;=)

Stále prší!

2009-07-25T22:47:00.005+02:00

Krásný večer z propršeného městečka v severních Čechách!

Ráno mi nezbývalo nic jiného, než se zvedat opatrně, aby se mi nestalo to co včera. Naštěstí to bylo v pořádku, ale přesto se celý den ještě necítím úplně nejlíp. Snad to brzy přejde a bude mi alespoň tak, jako to bylo v poslední době. Třeba je to jen vyčerpání z brigády.
Odpoledne jsem měla chvíli volnou, a tak jsem se opět pustila do práce na svém hlase. Byla to tedy bída a utrpení a přestože jindy vydržím delší dobu, musela jsem dnes skončit dřív. Už dlouho jsem necvičila a budu muset zase postupně začít. Začnu také s přípravami na září a zopakuju si některé z písní ze sólového zpěvu a také se doučím ty, které jsem nestihla.
Tím, že většina dne propršela, rozhodla jsem se věnovat opět grafice. Tedy, abych se přiznala, jen instalace PhotoShopu mi zabrala dlouhou dobu. Horší bude se s ním naučit. Prozatím se s ním seznamuji, tak doufám, že bude dobrým sluhou.
Teď si budu muset asi dopřát více odpočinku a pustit se opět do skládání.
Ale teď už se odeberu odpočívat do postele ;=)

S láskou,
Ina

Hrůza! Jak jinak to výstižně popsat?

2009-07-24T21:22:00.008+02:00

Vážně už přestávám chápat, co se se mnou vlastně děje. Ráno jsem měla vstávat naposledy do práce na brigádu. Už jsem se těšila, že bude konec, ale aby byl takovýhle? Probudila o něco dřív, protože jsem večer zalezla do pelechu tak brzy. Chvíli jsem si ještě poležela a pak jsem se rozhodla přecejen vstát.
Když jsem se posadila, začala se mi hrozitánsky motat hlava, že to ani neumím přesněji popsat, ale jediné co jsem věděla, že jestli si okamžitě nelehnu, tak sebou prásknu. Řekla jsem si, že jsem se asi jen prudce zvedla, a tak jsem se zpět položila. Ale pak se to opakovalo. Máma se mě zeptala, co se děje a já řekla, že se nemůžu zvednout, protože se mi motá hlava a neudržím se ani v sedě.
Nakonec mi pomohla do koupelny na záchod a zůstala jsem doma. Celý den v posteli! To se mi naposledy poštěstilo v březnu, když mě přepadla angína a ležet mě nutily asi 4 dny horečky. Teď už je mi sice lépe, ale jsem unavená. Za celé 2 roky mi pořád nikdo nedokázal pomoct. Snad už to konečně někdy přejde. Mám toho už dost a vyčerpává mě to.

Teď už se těším na výplatu a na moje budoucí cestování. Hned příští týden se vydám koupit si místenku do Prahy a sejdu se s Tilly (opět a už se moc těším ;=) ). V neděli do Prahy, kde strávím týden a pak dál něco ještě plánuji, ale nic ještě není blíž domluveno ;). Také bude výplata a budu moct něco málo nakoupit.

Ještě nějaké fotky z brigády :)

Ten papírek na první fotce je kontrolka. Dostávají je ti zaměstnanci, kteří dostanou za úkol balit nějaké věci. Já balila divadla a dostala jsem tyto kontrolky také. Je na nich mé osobní číslo a datum. Když bude nějaká reklamace a bude v nich tahle kontrolka, hned se ví podle čísla, který ze zaměstnanců to má na svědomí a musí platit. Tak jen doufám, že jsem si nevydělala na placení reklamací :D.

S láskou,
Ina

Návod na rozbití lustru během vteřiny

2009-07-24T13:51:00.006+02:00

O čem vypovídá nadpis? Že mám šikovnou maminku! :D Včera večer (22. července) nám připravila zpestření celého dne. Tedy nikdy bych nevěřila, že se dá rozbít lustr pouhým stisknutím vypínače. Do teď jsem nepochopila, jak se to může stát, ale jak je vidět, tak může. Důkazem toho jsou fotky z rána, kdy už bylo vše prakticky uklizené.

O něco lepší bylo dnes, že se naším malým městem prohnala bouře, která po sobě zanechala nemalé následky. V sousedním domě to vypadalo, že vítr rozbil okno a v nějakém místě popadaly stromy na dráty, takže jsme bez proudu a já teď už jen čekám, až mi u mého notebooku dojde baterka. Jediné, co se teď snažím udělat, je, napsat tento skromný článek, který budu muset zveřejnit až zítra.

Teď už mi nezbývá nic jiného, než se vydat do postele, přestože je tak brzy, a alespoň se zavrtat do učebnice finštiny. Jaká nuda bez elektřiny! :D

S láskou,

Ina

Pro začátek krátce...

2009-07-22T21:31:00.005+02:00

Napsat první článek, je těžké. Chtěla bych se tu s vámi podělit o tom, co dělám a občas přidat i fotografie, které během dne nebo občas nudného života pořídím :D
Tento blog by měl nahradit něco jako deník. Bude tu pro všechny, které něco o mně zajímá. Budu ráda, když zanecháte nějaký milý komentář. Budu se snažit přidat každý den něco nového (což se někdy stát nemusí, protože jsem občas děsně líná :D)
Budu se těšit na komentáře ;=)

S láskou,
Ina